Špicové jsou jedním z nejstarších plemen v Evropě. Vynikají krásnou srstí s bohatou podsadou. Zvlášť nápadný je bohatý límec kolem krku a huňatý ocas nesený na hřbetě. Srst není náročná na údržbu, nestříhá se.
Vlčí špic je největší ráz špice, má pouze vlkošedé zbarvení, díky své bohaté srsti může být celoročně venku. Je to velmi pozorný pes, snadno se cvičí, je oddaný své rodině. Díky nedostatku loveckého instinktu je velmi dobrým hlídačem.
Pro naše fenky vybírám pokud možno co nejméně příbuzné krycí psy, snažím se využívat exteriérově hezké, ale málo využívané krycí psy, spojení rodičů nebudu opakovat. Nově jsem začala vyšetřovat dysplazii kyčelních kloubů, které je skoro všude ve světě povinné a chtěla bych dále na krytí využít pouze vyšetřené krycí psy.
Mít psa - to byl vždycky můj sen. Bohužel mi ho rodiče nikdy nedovolili,proto to muselo počkat, až se osamostatním a odstěhuji. Takže první rozhodnutí o pořízení psa padlo v roce 1997 a tak jsem s manželem začala vybírat ze spousty plemen to jedno, které by se nám oběma líbilo a které se hodí k dětem. A nakonec výběr padl na vlčího špice. Tak jsem si domů přivezla naši první fenku Betty, samozřejmě bez PP. Po třech letech jsme soužití s Betynkou, jsem se rozhodla pořídit jí kamarádku. To už jsem si chtěla koupit fenku s PP s tím, že později odchováme nějaká štěňátka. Jenže moc vlčích špiců se tenkrát neinzerovalo, o klubu chovatelů jsem nevěděla vůbec nic. Nicméně po nějaké době sledování inzerce jsem našla hned dva inzeráty na štěňátka, oba daleko v Čechách. Jedna byla v Praze a druhá v České Lípě. Pro vstřícnější přístup chovatelky jsem si zamluvila štěně v České Lípě. A protože je to od nás opravdu daleko, naplánovala jsem si rodinnou dovolenou, na jejímž konci jsem si v České Lípě vyzvedla vytouženou fenku. Tak jsem si dovezla Ajdu, a když vyrostla, šla jsem s ní na první psí výstavu a bonitaci. V roce 2002 jsem si založila chovatelskou stanici ZIMNÍ SEN, a posléze jsem odchovala i svůj první vrh. Když nás 2003 předčasně opustila naše první fenka Betynka, nechtěla jsem zůstat jen s jedním psem a nechala jsem si z druhého vrhu fenku Bellu, aby byly holky zase dvě a nebylo jim smutno. A tahle situace se mi ještě jednou zopakovala, když naše Ajda onemocněla na jaře roku 2008 cukrovkou a na komplikace této nemoci jsem ji musela nechat po půl roce uspat. Dva měsíce poté se mi naskytla příležitost koupit čtyřletou importovanou fenku Felinku, tak jsem moc neváhala a momentálně mám doma zase dvě skoro stejně staré fenky.
